Egypt

Egypt, země pyramid, faraónů, písečných pláží, zlatavého slunce a pestrobarevného vodního světa.

Egypt

Historie Egypta - Jak se žilo v Egyptě - Škola hrou

Děti, jak již bylo řečeno, se přibližně od pátého roku začaly prakticky seznamovat s domácími pracemi a činnostmi svých rodičů. Do učení svého budoucího zaměstnání se pak posílaly přibližně od 12. roku dále. Zvykem bylo, že prvorozený syn pokračoval v učení a činnosti otce. Dovolovalo-li to zaměstnání, i ostatní synové. Pakliže otcovým nástupcem mohl být pouze jeden syn, byli ostatní posíláni do učení k někomu, kdo syna neměl, nebo mohl vyučovat více chlapců. V takovém případě pak byla mezi nimi sepsána smlouva, kde se "učitel" zavazuje předat své zkušenosti a naučit učedníka všemu, co bude potřebovat, v opačném případě je povinen vrátit přijaté finanční prostředky. Syn v učení pak dva a půl roku nedostával žádnou mzdu a třetí rok začal pobírat minimální odměnu.

Nejvíce dochovaných záznamů se týká výuky písařů. Ve Staré říši (2700 - 2190 př. Kr.) tradičně předával zkušenosti otec synovi, ale od prvního přechodného období (2190 - 2010 př. Kr.) se objevují písařské školy, které si zřizovaly jednotlivé úřady k výchově vlastních písařů. Nástup do písařských škol byl v 5 - 10 letech. Na psaní se používaly tabulky z fíkovníkového dřeva pokryté tenkou vrstvou štuku. Psalo se na ně špičatým kouskem rákosu a černým a červeným inkoustem. Tabulky se tak často omývaly, že se brzy musely potřít novou vrstvou štuku. Učitel sledoval skřípání rákosu, dohlížel na písmo žáků a nestrpěl žádnou chybu. Přesto jich žáci dělali mnoho - pravopisné chyby, zapomenutá slova, špatně napsané znaky. Byla to těžká práce, protože žáci museli psát zleva doprava, zprava doleva, zespoda nahoru. Z dobrého písaře se měl stát vědec nebo umělec. Později se žáci naučili psát na střep hliněné nádoby s hrubým povrchem, na úlomek vápence a nakonec přišel velký den a mohli psát na kus papyru.

Autor článku: Martina M., Faraon.wz.cz
TOPlist