Egypt

Egypt, země pyramid, faraónů, písečných pláží, zlatavého slunce a pestrobarevného vodního světa.

Egypt

Historie Egypta - Jak se žilo v Egyptě - Manželství

Manželství se v Egyptě neuzavíralo dnešním způsobem. Dvojice nejprve spolu nějaký čas žila a když jim vztah vyhovoval, uzavřeli spolu manželskou smlouvu. Jednalo se o čistou právní smlouvu a jejich svazku nepožehnával ani kněz, ani ji nestvrzoval jmenovaný úředník, jako je tomu dnes. Jednalo se o čistě soukromou záležitost. V případě nedodržování manželské smlouvy nastupovalo státní právo a soud. Stáří svatebčanů bylo obvykle dáno jejich pohlavní dospělostí. To znamená, že obvyklý věk nevěsty byl mezi 12 - 14 lety a u mužů okolo 15 let (i zde však platilo, alespoň v ideálním případě, že ženit se má, až když je muž finančně zabezpečen). Zejména pak na královském dvoře se můžeme setkat i s mnohem mladšími svatebčany (např. Tutanchamon 9 a Anchesenamon 13 let). Obvyklé byly i příbuzenské sňatky, především pak mezi bratrancem a sestřenicí, strýcem s neteří. Méně obvyklé byly přímé pokrevní vztahy mezi sourozenci, vyjímkou je opět královský rod, který se v zájmu udržení moci nevyhýbal ani tomuto druhu sňatku (neobvyklé nebyl sňatek otce a dcery, či sourozenců). Ačkoli většinou se brali partneři stejné sociální vrstvy, jsou známy i případy, kdy si bohatý a vlivný muž, či žena berou téměř naprostého chudáka. Překážkou ve sňatku nebyl ani etnický původ, a to ani na královském dvoře. Svou partnerku, partnera jste si mohli vyhlédnou i v znepřáteleném území. Co se týká počtu manželek, byl teoreticky neomezený. V praxi však naopak velmi omezený, neboť díky systému manželských smluv si více manželek mohl dovolit pouze král a vyjímečně některý z nejvyšších hodnostářů. Ze smlouvy totiž vyplývala manželova povinnost zabezpečit finančně jak manželku, tak všechny jejich děti. Smlouva mimo jiné obsahovala údaje o vkladech jednotlivých manželů do domácnosti, kdy tyto předměty byly oceněny a i nadále byly majetkem osoby, která je do manželství přinesla.

Postavení ženy v manželství a ve společnosti vůbec, bylo mnohem důležitější, než bychom předpokládali a dá se říci, že ženy ještě z počátku tohoto století měly co závidět, i když relativně. Přirozenou rolí ženy byla výchova dětí a péče o domácnost. Žena nebyla majetkem, jako je tomu ještě dnes v řadě afrických a arabských státech. Měla svá práva u muž k ní povinnosti, za jejichž neplnění mohl být výrazně potrestán (stejně jako žena za neplnění svých). Žena měla stejná práva při rozhodování o chodu domácnosti, uzavírání smluv. Ženám nebylo upřeno zastávat jakékoli úřady, a to dokonce na těch nejvyšších místech. Troufám si říci, že narozdíl ode dneška, zde sehrálo mnohem větší úlohu vědomí si (a v dřívějších podmínkách i nutnost) jedinečného ženského daru a poslání - stvořit život. Trochu jiná situace byla na královském dvoře a v rodinách vysokých hodnostářů. Zde ženy mnohem více usilovaly o moc a postavení. Královna se celkem třikrát stala i nejvyšší osobou ve státě (tedy měla veškerá práva a tituly faraóna - Hatšepsovet, Tavosret a Kleopatra), anebo měla královnina rozhodnutí podstatný vliv na rozhodování krále. I manželky hodnostářů měly vysoké ambice, ty však raději tahaly za nitky a splétaly intriky. Intrik se nebály ani příslušnice králova harému, které se snažily získat postavení pro své syny. To, co by dnes jistě ocenily všechny ženy, byla skutečnost, že za stejnou práci byl stejně odměněn muž i žena. Ženám nebyla odepřena ani práce v chrámech.

Manželky musely být naprosto věrné, u muže platilo toto pravidlo o něco méně, zejména pak, šlo-li o zajištění mužského potomka. Toho také mohli manželé adoptovat (byla-li např. žena neplodná). Takové shovívavosti se však již nedostávalo při cizoložství (a nezáviselo na stavu muže). Muž, který spal s cizí manželkou byl zbičován, nebo mu uřízli nos, či uši, měl-li štěstí, byl deportován do vyhnanství nebo na nucené práce do kamenolomů. Manželská nevěra se však nevyhýbala ani mužům, ani ženám.

Ženina nevěra, nebo neplodnost byla důvodem k rozvodu. Později i touha jednoho z partnerů vzít si někoho jiného, nebo prostě odejít. V případě nevěry nebyla žena vyplácena, jestliže manželství zaniklo z mužovy vůle, dostala žena zpět vše, co do manželství vnesla a zároveň podíl na získaném majetku a zabezpečení pro děti a tzv. rozvodovou pokutu. Když manželství opouštěla žena z vlastní vůle, vzala si zpět svůj majetek a podíl na společně získaném.

Pokud se týká samotného pohlavního aktu, o svou potřebu si otevřeně řekli jak muži, tak ženy. Mimo to, v Egyptě byla rozšířena homosexualita, zoofílie, pedofílie, nekrofílie a další.

Autor článku: Martina M., Faraon.wz.cz
TOPlist